RNDr. Jiří Kubásek, PhD., vyštudoval Prírodovedeckú fakultu Juhočeskej univerzity v Českých Budějoviciach v odbore Fyziológia rastlín. Profesionálne sa venuje ekofyziólogii fotosyntézy, C4 rastlinám, využitiu stabilných izotopov v biológii a machorastom.
Vo voľnom čase rád fotografuje, jazdí na motocykli a zaujíma sa o všetko okolo seba. Dňa 21. 4. 2015 bol hosťom Bratislavskej vedeckej cukrárne, ktorej témou bolo Fotosyntéza – úžasná slnečná elektráreň. Prednášku zorganizovalo Národné centrum pre popularizáciu vedy a techniky v spoločnosti pri Centre vedecko-technických informácií SR (NCP VaT) a občianske združenie Mladí vedci Slovenska. Pri tejto príležitosti sme pána RNDr. Kubáska poprosili o rozhovor.
V.F.: Mali ste v detstve nejaké vysnívané povolanie, alebo ste chceli byť od začiatku vedcom?
J. Kubásek: Na vědeckou karieru jsem asi začal pomýšlet až později. V dětství jsem se sice o přírodu zajímal, ale já jsem se zajímal o lecos. Otec byl elektrikář, a tak jsem se nadchnul hlavně pro různá blikátka, motůrky a technické finesy. Na ZŠ jsem byl problémový jak chováním, tak prospěchem. Na gymnázium jsem nepomýšlel a nebyl k tomu ani doma veden. Na učňáku jsem si ovšem uvědomil, že většina spolužáků tam je jen proto, že se nedostala „na nic lepšího“ a že já jsem velmi inteligentní, ač „divný“. Během maturitní nástavby (kdy už jsem na maturitu skoro vše uměl – odmaturoval jsem za samé jedničky) jsem se tak začal připravovat na příjimací zkoušky na VŠ – obor biologie. Byl jsem přijat na všechna místa – do Brna, do Prahy i do Českých Budějovic. Zvolil jsem poslední možnost, protože tato mladá a dynamická fakulta blízko jihočeské přírody mne nejvíce učarovala.
V.F.: Ako ste sa dostali k štúdiu fyziológie rastlín?
J. Kubásek: Na Biologické fakultě (nyní Přírodovědecké) jsem našel výborného školitele a odborníka, prof. Jiřího Šantrůčka. Zjistili jsme, že máme na přírodu a její fungování dosti podobný pohled. Přestože po lidské stránce se dosti lišíme (on je dosti asketický, zatímco já exhibicionistický a konfliktní), dovedl mne úspěšně k magisterskému i doktorskému titulu, za což mu patří můj velký dík! Technické a biologické nadšení se právě při studiu fyziologie (fungování rostlin) velmi dobře kombinuje a hodí a své volby rozhodně nelituji.
V.F.: Akému výskumu sa v súčasnosti venujete?
J. Kubásek: Loni (2014) jsem, během práce na Centru výzkumu globální změny (Brno), dokončil svůj doktorát na téma „Fotosyntéza v časově proměnné ozářenosti“. Zároveň jsem však ve stejném čase přišel o práci pro osobní spor s ředitelem zmíněného centra, prof. Michalem V. Markem. Nyní jsem řekněme vědec a popularizátor na volné noze. Doučuji biologii, angličtinu a elektro a podílím se na některých externích projektech, např. psaní skript pro studenty Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity v Praze. Mám poměrně dost pedagogických a popularizačních aktivit, ale poctivě řečeno, vlastní výzkum nyní nedělám. Každopádně se pokouším vrátit do vědy a moci, krom výuky, dělat i vlastní bádání.
V.F.: Kde v praxi sa dajú využiť výsledky vašej práce/výskumu?
J. Kubásek: Složitá otázka. Přestože rád vidím, když výsledky vědy nacházejí praktické uplatnění, většinou to není hned. Jak řekl nejcitovanější český vědec, prof. Pavel Hobza „Antonín Holý, Otto Vichterle i Jaroslav Heyrovský dělali základní výzkum a nikdo v jejich začátcích netušil, že tak moc ovlivní Svět. Přesto máme nyní díky Holému účinné léky na virové choroby, díky Wichterlemukontaktní čočky a díky Heyrovskému významnou analytickou metodu – polarimetrii“. Vtip je v tom, že jen část výsledků základního výzkumu najde významné společenské uplatnění a my dopředu nevíme, které výsledky to budou. Proto vyspělé národy finančně i jinak podporují základní výzkum, který nám pomáhá pochopit Svět, ale neslibuje předem jeho zázračnou nápravu.
V.F.: Máte vo svojej práci ešte nejaký nesplnený sen, ktorý by ste chceli dosiahnuť?
J. Kubásek: Určitě. Rád bych přišel na kloub některým procesům, které omezují fotosyntézu a růst rostlin, jejich hospodaření se světlem, vodou a živinami, a tak i zemědělské výnosy a rozšíření rostlin v přírodě. Velmi důležitá je pro mne však i popularizace vědy. Pokud dokáži lidi nadchnout, aby uznávali práci vědců a považovali ji za zajímavou a společensky přínosnou, jsem velmi šťastný.
V.F.: Príroda je ideálnym miestom na relax, využívate ju na oddych aj vy? Prípadne aký typ oddychu uprednostňujete?
J. Kubásek: Rozhodně ano. Hodně fotografuji, cestuji, toulám se přírodou, ale i lidskými kolektivy J. Nedávno jsem se nadchnul pro houby, které nejen sbírám pro kuchyňské zpracování, ale zejména fotografuji. Zejména dřevokazné houby se staly mou vášní. Nikdo je skoro nezná, a protože napadají živé i mrtvé dřevo, jsou velmi důležité. No, a to už jsme zase u fyziologie – tedy jak vše v přírodě funguje.
V.F.: Ktorá rastlina je pre Vás, z pohľadu odborníka, najvýnimočnejšia? Resp., ktorú považujete za najužitočnejšiu, čo sa týka jej vlastností, pre ľudstvo?
J. Kubásek: Fascinuje mne pestrost světa a složitost vztahů v něm. Těžko vybrat jednu rostlinu. Smutnou pravdu je, že řada rostlin pro lidstvo nemá přímý význam, a proto lidstvo jejich vyhynutí (a každý den na naší planetě vyhyne mnoho druhů rostlin, hub i živočichů) ani nezaznamená. Biosféra však funguje jako provázaný celek a při velkém narušení může nastat dramatický a někdy i nenadálý rozvrat (říkáme tomu „bod zlomu“, „efekt motýlých křídel“ či „překročení mezí“). Přestože jsem nedávno v Českém rozhlasu říkal, že lidstvu se asi nikdy nepodaří vyhubit všechen život na Zemi (za čímž si stojím) neznamená to, že lidstvo nemůže způsobit rozvrat, který učiní Zemi pro lidi neobyvatelnou. Takže ano: jsou jistě druhy, které mají pro ekologickou stabilitu větší význam než jiné (i když to působí trošku jako diskriminace). Vtip, podobně jako ve vědě je asi v tom, že my moc nevíme, které to jsou. Mě např. fascinují stromy svou majestátností, obrovskou plochou listoví, produkcí kyslíku a tvorbou výjimečného prostředí – lesa. Právě k původním tropickým lesům se ale lidstvo chová v posledních dekádách velmi macešsky (těžba Amazonských pralesů, přírodě vzdálené lesní hospodaření ve většině Světa a další zásahy).
V.F.: Čo by ste odporučili uchádzačom, ktorí by chceli študovať fyziológiu rastlín? Máte pre nich nejaké tipy?
J. Kubásek: Nevím, zda jsem ten pravý, který by měl radit – vidíte, že moje osudy jsou dosti strastiplné J. Ale určitě nejdůležitější je zapálení, zájem, snaha jít svou vlastní cestou a neotřelost. To co je jednoduché a co lidi hodně zajímá už bylo většinou vyřešeno! Věda je krásná a skýtá člověku jistou svobodu. Vědec (řekněme v Česku či na Slovensku) to ale nemá lehké. Myslím samozřejmě mizerné platy (každý druhořadý mafián má víc J). Ani společenská prestiž vědců není u nás taková, jakou by si zasloužili a jakou mají v některých jiných státech. Ale to jsou takové obecné povzdechy! Takže k věci: Pokud vás jako mladé studenty fascinuje fungování rostlin, je potřeba 1/ odmaturovat, 2/ dostat se na VŠ, která má v tomto oboru renomé, a kde vás to bude bavit (nebudu jmenovat, ale řekněme, že slušné renomé v experimentálních rostlinných vědách mají plus minus všechny velké české a slovenské univerzity) no a hlavně najít nadšeného školitele, který vás povede, a se kterým si budete rozumět. Pak už bude záležet jen na vás. Čím je vědec„profesně starší“ tím více se musí spoléhat na sebe. I poté samozřejmě záleží na prostředí a podmínkách (např. jestli vám někdo dá na bádání peníze), ale svou práci a výsledky si každý vědec utváří hlavně sám. Čím? No přeci 1/nadáním, 2/pracovitostí a 3/ schopností zvládat prohry – těch bývá ve vědě spousta!
Rozhovor pripravila: Mgr. Viera Fábryová
Foto: RNDr. Jiří Kubásek, PhD., NCP VaT
